
Celostní fyzioterapie pro mě znamená aktivní práci s bio-psycho-sociálním modelem. To je celkem hojně se vyskytující výraz, co to znamená v praxi?
K odpovědi na tuto otázku je potřeba pochopit ještě jeden pojem: model SCEGS (soma, kognice, emoce, chování a sociální prostředí)
SOMATISCH (tělo) – tato část zahrnuje popis fyzických příznaků. Jejich povahu, lokalizaci, intenzitu, frekvenci a dobu trvání.
COGNITIEF (kognice) – sem patří vlastní představy o původu potíží (nemoci/bolesti), jejich přetrvávání a očekávání ohledně další spolupráce. Proč je tato část důležitá? Už jste zažili, že jste řešili nějaký zdravotní problém, ale vyšetření nic neodhalila. Takže je vlastně vše v pořádku bez ohledu na to, jak se cítíte? Jak jste se cítili?
EMOTIONEEL (emoce) – emoce jsou zajímavým životním nástrojem, který má velký vliv na celkové zdraví. Aby mohly být, jako nástroj dobře používány je potřeba jim (a sobě) k tomu dát prostor. Tak jednoduché a přitom..
GEDRAG (chování) – tato část je o tom abychom si uvědomili, co děláme, když se objeví nějaká potíž (např. bolest), jaké nám vytváří limity. Kdo všechno o mých potížích ví? Všichni z mého okolí nebo jen jeden blízký člověk? Pozor neexistuje správná odpověď!
SOCIAAL (sociální prostředí) – zde si klademe otázky: Jaký vliv má moje potíž na mé klíčové vztahy? Jaký vliv má na fungování dome/ v práci?
Zpátky k odpovědi na výše položenou otázku. Během terapie tedy zkoumáme vztahy mezi všemi těmito aspekty a samozřejmě řečí těla, držením těla, pohybem, reakce těla na podněty ať už verbální nebo vyvolané dotekem případně pasivním pohybem. Proto například nevyžaduji po svých klientech absolutní uvolnění (takovéto: povolte, ještě, vy mi tu ruku nechcete dát..), ale naopak mě zajímá, jak klouby na pasivní pohyb reagují přirozeně, tak jak je jim to vlastní. Někdy kloub klade odpor ze začátku, ale když se pohyb zpomalí, zkusí vedení důvěřovat a uvolní se. Někdy je kloub zase, tak uvolněný, že mě nechá jít až do anatomicky možných krajních pozic „sám sebe nechrání“. Tyto příklady jsem trochu zjednodušila, jsou jen pro lepší představu. Díky tomu, že klient získá takovouto zpětnou vazbu o fungovaní svého těla, může si sám lépe pojmenovat vlastní vjemy a najít mezi nimi spojitosti. Získá, tak lepší představu o sobě samém. Díky tomu, pak lépe dokáže pojmenovat a vyjádřit, co potřebuje a co by chtěl změnit. A na to můžeme efektivněji navázat další prací.
Díky tomuto přístupu si klient může uvědomit myšlenky nebo způsoby chování, které mají negativní vliv na průběh potíží a případně léčby. Navíc tento proces je prožitkový a klient se učí sám o sobě a takto získané zkušenosti mají větší efekt než poskytnuté rady.
Kristýna Lányová, fyzioterapeutka
