By 
Břicho je víc než jen střed těla. Je to místo trávení, intuice, bezpečí. Ale taky zranitelnosti.
Dotknout se břicha znamená dotknout se něčeho hluboce osobního – nejen fyzicky, ale i emočně.
Když při viscerální terapii položí terapeut ruce na břišní oblast, neděje se to se záměrem „něco opravit“. Tělo není problém, který je potřeba vyřešit. Břicho není nepřítel, který se má „zkrotit“.
Je to spíš pozvání ke kontaktu. A právě kvalita toho doteku dělá rozdíl.
Naslouchání, které nezačíná v hlavě
V běžném světě jsme zvyklí naslouchat ušima – a často přemýšlet, co odpovíme.
V terapii se ale naslouchá jinak.
Naslouchá se rukama. Přítomností. Zvědavostí bez tlaku.
Je to tiché, pozorné vnímání toho, co se děje pod dlaněmi – i v hloubce pod tím.
Když se terapeut dotýká břicha, nenutí tkáně, aby se hned uvolnily. Nespěchá, netlačí. Vnímá napětí, poslechne si směr pohybu orgánů, reaguje na rytmus dechu.
A především – dává tělu prostor, aby se ukázalo takové, jaké právě je.
Tohle je základní rozdíl mezi manipulativním a naslouchajícím dotekem: jeden chce změnu, druhý dává důvěru.
Proč je břicho citlivé
Břišní oblast často skrývá nejen fyzické napětí, ale i staré emoční otisky. Strach, úzkost, stud, přetížení.
Naše tělo si toho pamatuje víc, než naše vědomí. A břicho bývá místem, kde se „ukládá“ mnoho nevyřčeného.
Právě proto může být dotek na břiše tak intenzivní. Ne protože bolí, ale protože něco otevírá.
Když je dotek bezpečný, pomalý a plný respektu, tělo začne odpovídat. Možná jen prohloubením dechu. Možná tichým vnitřním pohybem. Někdy přichází i silnější emocionální odezva.
To všechno je v pořádku.
Tělo ví, kdy je připravené pustit. A ví taky, kdy ještě ne.
Dotek, který neříká „měj se jinak“
V terapii nejde o to, aby břicho přestalo být napjaté za každou cenu. Někdy napětí chrání.
Když je respektováno, může se zvolna přetavit v důvěru. Ne v poslušnost – ale ve spolupráci.
Naslouchající dotek neříká: „Měj se jinak.“
Říká: „Můžeš být takový, jaký jsi. A já tu s tebou budu.“
A právě v tom je jeho síla.
Naslouchat břichu znamená být svědkem něčeho velmi opravdového.
Něčeho, co se děje za slovy, pod příběhy, v samotné podstatě bytí.
A často právě v tomto tichém kontaktu začíná změna.
Kristýna Lányová, fyzioterapeutka
Plzeň
