By 
V minulém článku jste se dočetli, co je to duševní zdraví a jakou roli v něm může hrát fyzioterapie. Tento článek je o tom, jaké přístupy může fyzioterapeut zvolit při práci v oblasti duševního zdraví.
Prvním je přístup zaměřený na fyzické zdraví. Jeho cílem je zlepšit globální fyzické zdraví pacientů s psychiatrickými nebo psychosomatickými poruchami. V tomto případě může fyzická aktivita snížit dopady často přidružených onemocnění.
Dnes už víme, že lidé s duševními problémy jsou náchylnější k nečinnosti a jsou ohroženi sedavým způsobem života. Navíc užívání psychofarmak může mít za následek rozvoj metabolického syndromu, obezity, osteoporózy a kardiovaskulárních onemocnění. Důležité je přizpůsobení pohybové aktivity individuálním schopnostem každého člověka.
Druhý je přístup psychosociální/psychofyziologický, ten klade důraz na osvojení duševních a fyzických dovedností souvisejících s tělem a jeho pohyby (držení těla, problém s plynulými pohyby, bolesti žaludku, gynekologické potíže,..) a podporu osobního rozvoje pro posílení schopnosti člověka samostatně fungovat ve společnosti a zlepšit si kvalitu života. Psychofyziologický přístup zahrnuje použití fyzické aktivity k ovlivnění problémů duševního zdraví, jako je léčba deprese a úzkostných poruch. Fyzická aktivita má pozitivní vliv na duševní pohodu, sebevědomí, náladu, spánek a schopnost relaxace.
Aktivity jsou zaměřeny na učení, osvojování a trénink psychomotorických, senzomotorických, percepčních, kognitivních, sociálních a emočních dovedností. Také je kladen důraz na základní dovednosti, jako je schopnost relaxace, zvládání stresu, dechové techniky, vyjadřovací a sociální dovednosti. Pro tyto účely je vhodná právě kraniosakrální terapie nebo viscerální manipulace.
A poslední psychoterapeutický přístup využívá tělo, jako bránu ke zlepšení sociálně afektivního fungování. (sociálně afektivní fungování můžeme chápat, jako soubor faktorů, které nám umožňují cítit se dobře, v globálním a holistickém smyslu) Tento přístup klade menší důraz na získávání dovedností, ale více na uvědomění si psychosociálního fungování a tím usnadnění procesu změny. Pomocí pohybových aktivit a práce s tělem fyzioterapeut vytváří prostředí, ve kterém může pacient získat větší přehled o jeho vlastním fungování. Tento přístup umožňuje v bezpečném prostředí pacientům vystoupit mimo svou komfortní zónu, přemýšlet mimo svoje běžné rámce, prožít nové vjemy, dostali se více do kontaktu se sebou a svými nezpracovanými emocemi (depresivní pocity, strach, vina, vztek, stres, neklid, odcizení a nespokojenost) a negativní myšlenky (chorobné starosti).
Fyzioterapeut zvolí na základě pacientova příběhu (anamnézy), výsledcích hodnocení a společně stanovených cílů spolupráce, jeden z těchto tří přístupů nebo jejich kombinaci.
Kristýna Lányová, fyzioterapeutka
–
–
Zdroje
Probst, M., 2017, ‚Physiotherapy and Mental Health‘, in T. Suzuki (ed.), Clinical Physical Therapy, IntechOpen, London. 10.5772/67595.
World Health Organization (WHO). Promoting mental health: Concepts, emerging evidence, practice: report of the World Health Organization, Department of Mental Health and substance abuse in collaboration with the Victorian Health Promotion Foundation and the University of Melbourne; 2005. Geneva: World Health Organization.
Probst M, Skjaerven L. Editors. Physiotherapy in mental health and psychiatry: a scientific and clinical based approach. London: Elsevier; 2017.
IOPTMH. International organization of physical therapy in mental health [Internet]. 2016. Available from http://www.wcpt.org/ioptmh
