Terapie skládám každému na míru dle jeho potřeb a přání, tak bychom došli k předem stanovenému cíli. Na úvodním setkání probereme možnosti postupu na základě odebrané anamnézy. Práci s tělem vnímám jako velmi silný vstup do systému člověka, proto je pro mě důležitý respekt, jak k hranicím, tak k tempu daného systému. Při práci podporuji tělo v samoozdravném procesu, který ze zásady neřídím ani neurychluji. Protože často vyplují na povrch hluboko skrytá témata, součástí setkání jsou i integrační rozhovory před i po ošetření.

Kraniosakrální terapie

Jedná se o jemnou a zklidňující terapii, která se zaměřuje na vaše tělesné rytmické pohyby, které vznikají pulzací mozkomíšního moku v obalech nervové soustavy. Nevyžaduje žádné invazivní postupy a přináší hlubokou relaxaci a uvolnění. Vytvoří v těle prostor pro aktivaci samoopravných mechanizmů, které pak vedou k návratu do rovnováhy ať už fyzické či duševní.

Ošetření probíhá v leže na lehátku v pohodlném oděvu, kdy pracujeme jemnými doteky nejčastěji v oblasti hlavy (cranium), kosti křížové (sacrum) nebo kotníků.

Každé kranosakrální ošetření je jedinečné. Pokaždé bude prožitek jiný, podle aktuálních potřeb vašeho těla. Během ošetření můžete zažít pocity brnění, vlnění v těle, změny teploty, můžete prožít uvolnění emocí, které se v těle uložily, také můžete mít vizuální vjemy, jako jsou různé barevné obrazce, konkrétní obrazy nebo vize. A pak samozřejmě změněné stavy vědomí, které mohou nabídnout nový úhel pohledu nebo úplně novou perspektivu.

Kraniosakrální terapie je vhodná při pocitech vyčerpání, dlouhodobé únavy, nespavosti, vnitřního neklidu, neschopnosti vypnout, pocitu uvíznutí na místě nebo nejasných symptomech.

Další indikace jsou:
– bolesti pohybového aparátu
– hormonální poruchy
– bolesti hlavy
– podpora plodnosti/těhotenství, zmírnění PMS
– poruchy zraku/sluchu
– emoční zranění
– úzkosti, depresivní stavy, poruchy koncentrace, podpora léčby závislostí

Kraniosakrální terapie má přínos i pro zdravé jedince, jako podpora osobního rozvoje. Prohlubuje uvědomování si sebe sama a svého potenciálu. Díky velmi silnému relaxačnímu účinku je výborným nástrojem k duševní hygieně.

Není vhodná při: epilepsii, nitrolebeční krvácení, aneurysmatu, I. trimestr těhotenství

Viscerální manipulace

Tato technika se zaměřuje na uvolnění napětí vnitřních orgánů a jejich okolí. Aby mohly vnitřní orgány správně fungovat potřebují volný pohyb, jak ve svém okolí (mobilita), tak uvnitř sebe (motilita).  

K omezení pohybu může dojít z několika důvodů: operace, zánět, úraz, emoční napětí, životní styl, specifické diagnózy (např. endometrióza), autoimunitní nemoci, strava nebo některé léky. Ve chvíli, kdy organ ztratí svou pohyblivost, začne docházet ke změně jeho funkce a často se tako disfunkce manifestuje na pohybovém aparátu (např. játra-bolesti pravého ramene).

Viscerální manipulace pracuje s jemnými tlakovými podněty, podporuje volné proudění tekutin, uvolňuje závěsný aparát orgánů a orgány samotné. Nejdůležitější částí ošetření je, ale proprioreceptivní stimulace tkání, to znamená, že se zlepší komunikace mezi mozkem a daným orgánem. To vyvede mozek z autopilota a nastartuje změny v organismu.

Ošetření je povětšinou příjemné a uvolňující. Probíhá v oblasti břicha, pánve nebo hrudníku.

Indikace:
– potíže s trávením, reflux, zácpa, pálení žáhy, nadýmání, chronické záněty střev, bolesti žaludku
– nespecifické bolesti břicha, pánve, hrudníku
– funkční poruchy vnitřních orgánů (tzn. jsou přítomny příznaky, ale dle vyšetření jsou všechny struktury v pořádku.)
– podpora plodnosti
– pooperační stavy
– chronické bolesti zad a hlavy
– gynekologické potíže, bolestivá menstruace, cysty,..
– chronické záněty močového měchýře, opakované gyn. záněty
– endometrióza
– podpora zvýšení imunity (ošetření střev, sleziny, bronchu)

Fyzioterapie funkce

“Fyzioterapie funkce je přístup, ve kterém fyzioterapeut ze struktury těla, napětí měkkých tkání a reaktibility celého pacienta čte o funkci, pohybu, chování, o jeho stavu a možnostech změn ve smyslu optima (směrem k optimu). Terapeutickými vstupy mění napětí a reaktibilitu (vnímání), tím také chování-funkci a v posledku i strukturu směrem k optimu. Podle reakcí pacienta a probíhajících změn mění terapeutické vstupy: terapie je dialog pacienta s terapeutem. Terapeut hledá vhodné postupy a doprovází pacienta při aktivním učení se nových možností regulace napětí, koordinace pohybů, vnímání a (pohybové) životosprávy, optimální pro tohoto neopakovatelného člověka, pacienta. Při čtení, dialogu i učení vycházíme z celku pacienta a všechny kroky terapeutické práce (aktivní i pasivní) se vztahují k tomuto celku.”

C. – M. H. Lewitová